Jižní Morava deset nově oceněných osobností, jednou z nich je i Pilarová

BRNO - V sále konventu Milosrdných bratří v Brně se ve čtvrtek 29. listopadu 2018 uskutečnilo slavnostní předání Ceny Jihomoravského kraje deseti osobnostem jižní Moravy.

 O udělení letošního ocenění rozhodli krajští zastupitelé na svém zasedání 20. září 2018. U příležitosti udílení Ceny Jihomoravského kraje předal hejtman Bohumil Šimek premiérově Cenu hejtmana Jihomoravského kraje a to paní Věře Sosnarové.

 

Udělením Ceny Jihomoravského kraje zastupitelé oceňují vynikající zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje, hrdinské a jiné výjimečné činy osobností, které se na území kraje narodily, žijí nebo jsou s ním spojeny svým působením, jejichž život, dílo, činnost nebo jednání výrazným způsobem reprezentuje v určité oblasti Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu, a které svými morálními kvalitami můžou být příkladem.

Cena se uděluje od roku 2004, po rozhodnutí krajského zastupitelstva. K jejím držitelům patří mj. Hana Zejdová (v roce 2004), Karel Kašpárek (v roce 2005), Yvetta Hlaváčová (v roce 2006), Jiří Netík (v roce 2007), David Kostelecký (v roce 2008), Jiří Škrla (v roce 2009), Václav Věžník (v roce 2010), Alena Štěpánková Veselá (v roce 2011), Jožka Černý, Zdeněk Rotrekl a Miroslava Knapková v roce 2012, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi či Jan Smolík v roce 2013,  Armin Delong v roce 2014, Emil Boček v roce 2015, v roce 2016 pak například in memoriam František Hřebačka (Fanoš Mikulecký), loni Miroslav Kasáček.

Zastupitelstvo Jihomoravského kraje udělilo Cenu Jihomoravského kraje v roce 2018 následujícím osobnostem za přínos v těchto oblastech:

za práci s mládeží......................................................................... prof. Ing. Jan M. Honzík, CSc.,

za práci s mládeží....................................................................................... Ing. Lubomír Štefka,

za dílo, činnost nebo oblast jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu............................................................ Karel Slach,

 

za dílo, činnost nebo oblast jednání, které výrazným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu......................... Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc.,

za přínos v oblasti folkloru............................................................................ Růžena Komosná,

za přínos v oblasti folkloru......................................................... Marcela a František Slavíkovi,

za přínos v oblasti umění/hudby........................................................................... Eva Pilarová,

za přínos v oblasti sportu.......... Hana Bubníková – Machatová a Jiřina Langová – Machatová.

 

Cenu hejtmana Jihomoravského kraje za dílo, činnost nebo oblast jednání, které významným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu, převzala paní Věra Sosnarová (Cena hejtmana Jihomoravského kraje je udělována na základě rozhodnutí hejtmana, nepodléhá schvalování krajské rady ani zastupitelstva).

Profily nositelů Ceny Jihomoravského kraje v roce 2018:

 

Prof. Ing. Jan M. Honzík, CSc.

za práci s mládeží

 

Pan profesor zasvětil téměř celý svůj profesionální život práci na VUT, kde se věnoval rozvoji schopností studentů jak po stránce vzdělání a společenského uvědomění, tak i po stránce internacionalizace. V první polovině 90. let se stal národním reprezentantem v evropském konsorciu T.E.X.T. (Trans European Exchange and Transfer), které bylo předchůdcem současného programu Erasmus (podílel se na zavádění změn na vysokých školách za účelem umožnění studia v zahraničí – specifikace předmětů, jejich klasifikace, kreditní systém ECTS). Svým odpovědným společenským přístupem přispívá k dobrému jménu a vysoké prestiži vysokého školství Jihomoravského kraje nejen v České republice, ale také v zahraničí. Je duchovním otcem veletrhu vysokoškolského vzdělávání Gaudeamus, který pomáhá tisícům mladých lidí nalézt uplatnění v jejich profesionálním životě. Profesor Honzík se zabývá také projekty v oblasti rovných příležitostí a v popularizaci studia IT pro studentky. Před 10 lety založil „Letní počítačovou školu pro holky“ (pro žákyně základních a středních škol). Tato letní škola se koná od té doby každoročně a inspirovala k podobným projektům další školy.

 

 

 

Ing. Lubomír Štefka

za práci s mládeží

 

Pan Ing. Štefka začal svou pedagogickou kariéru v roce 1985 na SOU Zbrojovky Brno (od 1991 SOU Brno), kde působil od roku 1990 jako ředitel. Škola se dnes díky němu řadí k nejmodernějším středním odborným školám v ČR. O studium na Střední škole technické a ekonomické Brno má každoročně zájem množství uchazečů (u některých oborů se hlásí i 3x více uchazečů, než je možné přijmout), důvodem je kromě kvality výuky i výborné uplatnění absolventů. Vysokou úroveň a kvalitu školy oceňují nejen zaměstnavatelé, rodiče a žáci, ale rovněž Česká školní inspekce. Pan ředitel Štefka se trvale snaží o další zlepšování už tak vysoké úrovně studijních podmínek, motivuje podřízené ke kvalitě výuky, náboru studentů a propagaci školy. Za svou celoživotní snahu o zkvalitnění českého odborného školství a vedení školy byl již několikrát oceněn. (např. Finalista soutěže Manažer roku 2013). 

 

 

 

Karel Slach

za dílo, činnost nebo oblast jednání, které významným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu

 

Karel Slach je český kameraman, fotograf a režisér. Od 60. let dokumentoval jako kameraman a fotograf činnost Divadla Husa na provázku. Je jedním ze signatářů Charty 77, což ho prakticky do roku 1989 zbavilo možnosti věnovat se tvorbě v oficiálních strukturách dokumentárních filmů. Věnuje se převážně dokumentární tvorbě, významnou rovinou jeho činnosti je propojení kameramanské tvorby s divadelním prostředím. Je spojen s tvorbou jednoho z největších českých režisérů dokumentárního filmu Karla Vachka. Jejich společné dílo bylo oceněno na řadě světových přehlídek dokumentárního filmu.

 

Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc.

 

za dílo, činnost nebo oblast jednání, které významným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu

 

Od 60. let minulého století se profesor Šlapeta věnoval výzkumu a zpracování české architektury první poloviny 20. století s důrazem na nejvýznamnější tvůrce jihomoravské moderní architektury. Pořádal výstavy týkající se české architektury, z nichž nejvýznamnější byla výstava „Brněnští funkcionalisté“ v Muzeu finské architektury v Helsinkách (1983). Tato výstava se setkala s mimořádným mezinárodním ohlasem a putovala do dalších zemí (Rakouska, Švýcarska, Německa, …). Touto výstavou pan Šlapeta významně přispěl k návratu Brna jako centra moderní architektury do mezinárodní debaty a historiografie. Ve spolupráci s architektem Kaplickým pak uspořádal výstavu Czech functionalism v Londýně (1987), v nímž byli významně zastoupeni brněnští architekti. Vladimír Šlapeta působil jako děkan Fakulty architektury ČVUT, posléze také jako děkan Fakulty architektury v Brně, kde dosud působí jako profesor. Hostoval a přednášel na mnoha zahraničních univerzitách. Je autorem několika desítek knih, publikuje v českých i zahraničních periodikách. Byl členem sboru konzultantů pro rekonstrukci Vily Tugendhat, byl předsedou nebo členem porot několika architektonických soutěží (např. Stavba roku JMK). Je vedoucím kolektivu památkových expertů, kteří připravili výstavu „Brno, město s duchem Bauhausu“ (prezentována v Indii, Berlíně). Pan Šlapeta je členem několika zahraničních svazů architektů (např. Americký institut architektů, Královská společnost britských architektů ad.) a také člen světové komise Mezinárodní unie architektů a UNESCO pro architektonické vzdělání v Paříži. Za svou činnost obdržel mnohá ocenění (Triennale architektury v Bukurešti, Kunstpreis Berlin atd.) Svou rozsáhlou a cennou knihovnu v oboru architektury, urbanismu a památkové péče a dějin umění (cca 8000 svazků) věnoval Centru pro ochranu památek moderní architektury při NPÚ ve vile Stiassni v Brně.

 

Růžena Komosná

za přínos v oblasti folkloru

 

Paní Růžena Komosná se od svého raného mládí věnuje šití, a především vyšívání jednotlivých součástí podlužáckého kroje. Spolu se svým manželem pracovala pro Ústředí lidové umělecké výroby, kde zhotovovali kroje pro folklorní soubory – Bojané, Šohajka, Břeclavan, Státní soubor písní a tanců, muzikanty i milovníky lidových oděvů na celém Podluží. Zasloužili se o uchování krojové jedinečnosti a originality. K tomuto tradičnímu řemeslu vedli řadu v dnešní době známých vyšívaček i svou rodinu, jejich práci převzala vnučka. Paní Komosná se celoživotně zasazuje o zachování lidové kultury, která je spjata s naším krajem.

 

Marcela a František Slavíkovi

za přínos v oblasti folkloru

 

Manželé Slavíkovi se již od dob studií zabývají mapováním, restaurováním a později i výrobou replik barokních dřevěných forem na máslo, sýr a cukroví. Pravidelně se účastní různých folklorních festivalů a prezentují folklor Jihomoravského kraje na řemeslných trzích a jarmarcích v celé ČR i v zahraničí. Pan František mimo jiné vyráběl formy pro sklářský průmysl a se svými díly reprezentoval ČR na světových výstavách EXPO v Bruselu a Montrealu. Paní Marcela se ve své vlastní umělecké práci inspirovala moravským folklorem. Její dřevěné plastiky zdobí stěny českých i evropských galerií. Ve své práci navazují na rodinnou tradici Slavíků, která sahá až do roku 1920 a k řemeslu vedou i své potomky.

 

Eva Pilarová

za přínos v oblasti umění/hudby

 

Brněnská rodačka je známou osobností české populární scény. Od roku 1960 byla členkou pražského divadla Semafor, kde vznikly jedny z jejích největších hitů (Malé kotě, Oliwer Twist, Láska nebeská). Na začátku její už bezmála šedesátileté kariéry je ovšem Brno, kde začínala v dětském chrámovém sboru u sv. Tomáše, poté byla členkou dětského rozhlasového sboru Františka Lýska a kde studovala operní zpěv na JAMU. Její pevný vztah k Brnu dokládá i fakt, že již deset let pravidelně vystupuje na slavnostním koncertu k osvobození před klubem Šelepka. Svým příspěvkem podpořila také knihu o hantecu, natočila klip s mikulovským rapperem Janem Mančíkem oslavujícím Brno nebo nazpívala CD s moravskými lidovými písněmi se souborem Moravěnka. Za svůj výjimečný hlas a hudební počiny byla již oceněna řadou různých domácích i mezinárodních cen (Zlatý slavík, ceny z festivalů v Helsinkách, Berlíně; medaile Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury z rukou prezidenta republiky).

 

 

Hana Bubníková – Machatová a Jiřina Langová – Machatová 

za přínos v oblasti sportu

 

Sestry Hana Bubníková a Jiřina Langová (rozené Machatovy) jsou bývalé vynikající moderní gymnastky, dlouholeté reprezentantky a také vynikající baletky a členky Státního divadla v Brně. Svých prvních gymnastických závodů se zúčastnily v roce 1955 již jako studentky brněnské konzervatoře. Mezi největší úspěchy patří u Hany: 4. místo ve víceboji na MS v Budapešti 1963, 3. místo ve víceboji z MS v Praze 1965; pro Jiřinu je to účast ve finále na MS v Kodani 1967, titul absolutní mistryně republiky 1959 a mistryně republiky ve cvičení s jednotlivým náčiním v dalších pěti letech. V reprezentaci byly sestry Machatovy celkem 14 let, ale ani poté neopustily svět moderní gymnastiky. Začaly se věnovat trenérské a pedagogické činnosti. Hana učila na JAMU a věnovala se pohybové přípravě sportovců. Trénovala i v zahraničí stejně jako její sestra Jiřina, která byla mj.  členkou realizačního týmu české reprezentace ve sportovní gymnastice a úspěšně působila také na sportovním gymnáziu v Botanické ulici v Brně. Sestry Machatovy mají nepopiratelný podíl na rozvoji jihomoravského sportu, zejména moderní gymnastiky.

 

Cena hejtmana Jihomoravského kraje

 

Věra Sosnarová

za dílo, činnost nebo oblast jednání, které významným způsobem reprezentuje Jihomoravský kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu

 

Koncem druhé světové války byla paní Věra se svou matkou a sestrou odvezena sovětskou tajnou službou na Sibiř. V pracovních táborech, kolchozech, dolech a dalších podobných zařízeních strávila celkem 19 let. Do Československa jí bylo umožněno se vrátit až v roce 1964 a to díky přímluvě předsedy jednoho ruského kolchozu. Podmínkou bylo podepsání mlčenlivosti, kterou z obav o opětovné odvedení na Sibiř porušila až po roce 1989. Za komunismu byla paní Sosnarová pod neustálým dohledem tajné policie. O jejích zážitcích byla sepsána kniha Krvavé jahody. Svůj životní příběh předává mládeži a veřejnosti prostřednictvím přednášek. Přednášková činnost paní Sosnarové má výrazný význam pro společnost nejen z hlediska předávání historických událostí a seznámení posluchačů s fungováním komunistického režimu, ale také slouží jako lidský vzor pokory a odvahy.

(niv)