Francouzští umělci zkoumají instalací v brněnském Anthroposu hranici mezi vědou a uměním

BRNO - Nevšední propojení, kde se setkává věda a umění, nabízí nová výstava v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea (MZM) v Brně.

Jedinečný mezinárodní projekt představuje pozoruhodný dialog tvorby dvojice současných francouzských umělců QWA (Sofi Hémon a Inna Maaímura) s archeologií, antropologií, muzeologií i postfunkcionalistickou architekturou Anthroposu. Instalaci o čtyřech částech tvořila dvojice po tři týdny před vernisáží přímo na místě. 

 Projekt SCOTT prochází po geografické linii temnou zemí (« Scot-land ») – mezi Foz Côa v Portugalsku a Skotskem, s etapami v Akvitánii, v pařížské oblasti a na Moravě, kde je realizováno čtvrté zastavení. Proplétající se cesty nacházejí společný cílový bod v centrálním pojmu – skotos, temnota – který vytvořil platformu spolupráce umělců Sofi Hémon a Inna Maaímura.   

„Ve svých realizacích pracujeme s pojmy formy a neforemnosti, chaosu, propasti, prázdnoty nebo síly, jsme konfrontováni s neviditelným, s ‚temnými body‘, počátky forem, v oblastech, kde se objevovaly nejdříve – na němé stěně prehistorie, v přeneseném smyslu i stěně jeskyně, kde se projevila první konkrétní výtvarná forma rodícího se lidstva – zvířecí figura. Zde se setkává umění a antropologie,“ zdůrazňuje Inna Maaímura. A Sofi Hémon pokračuje: „Samotný název výstavy Magnetický sever, východ je dalším odkazem k tomuto tématu, otevírá obrovské území, jak geografické, tak poetické, nekonečné prostory, kterými migrovala zvěř v dobách lovců v období pleistocénu (starší části čtvrtohor). Sever je bod absolutní, dosažitelný. Sever je bod absolutní, teoretický, bod vztahování a orientace, ale Magnetický

sever jej zdvojuje, otevírá odchylku, prostor rozdílnosti a magnetické přitažlivosti. Východ je bod relativní, nedosažitelný. Na sever můžeme dojít, na východ nikdy. Současně se jedná o konkrétní krajinu rozsáhlých plání na severovýchodním okraji Sibiře, kde žili poslední mamuti ještě v dobách, když lidé stavěli egyptské pyramidy.“ Oba autoři divákům nabízí obrovský prostor mezi faktickými (vědeckými) daty a nekonečným poetickým prostorem, který se ztrácí, vzdaluje, opouští nás a mizí v dálce. Snaží se najít cestu, otevřít pole mezi dneškem a ztracenou minulostí. Mezi archeologií, antropologií a uměním.

 Návštěvník Anthroposu může tradiční muzeum poprvé nahlédnout jinak. Výstava obsahuje několik částí, které čekají v samostatném výstavním sále, ale také jako nečekaná překvapení v klasické stálé expozici. Výstava je navíc koncipována jako dvojí instalace určená pro interiér muzea, ale také jeho exteriér. Tvůrci komunikují také s architekturou budovy a vyvádí návštěvníka k pozorování objektu zvnějšku, odkud spatří předměty uvnitř jen tušené.

Výstava Magnetický sever, východ obsahuje základní čtyři části:

1/ Prostorovou a zvukovou instalaci – imerzní (ponorný) vnitřní prostor koncipovaný vztahem interiér/exteriér, ve spojení s architekturou Pavilonu Anthropos od Evžena Šteflíčka.

2/  Prostorovou a světelnou instalaci s průchozím kuloárem: devět artefaktů utváří jedno sousoší, které evokuje objevování se forem vytvořených člověkem. Zářivý prostor instalace, viditelný přes průsvitnou plachtu, se dává k vidění zvenčí skrze devět vertikálních oken pavilonu.

3) Prezentaci kolekce výtvarných objektů vytvořených pro tuto výstavu, které vytvářejí spojení s ostatními prostorami muzea a jeho obsahem. Součástí této prezentace jsou také vybrané originální archeologické nálezy, archivní materiály a dokumenty „objevené“ ve sbírkách Moravského zemského muzea. Jde o vytvoření perspektivy spojující současné umění s prehistorií, a zároveň připomínající historiografii, bohaté česko-francouzské vztahy v historii archeologického výzkumu, uchovávání sbírek a muzeografii. 

4) V sálech stálé expozice muzea, v prvním a druhém podlaží, jsou vystaveny prvky « kolekce QWA » (kresby, objekty, krabice, vitríny …), vytvořené přímo pro Pavilon Anthropos, často s použitím původních materiálů, nalezených ve skrytých prostorech depozitářů Moravského zemského muzea. 

 Co v Pavilonu Anthropos je ještě věda a co už umění? Jak poznat hranici mezi nimi, jsou vystavené artefakty kabinetem zvláštních kuriozit vytvořených umělci, nebo jsou to také skutečné archeologické nálezy vystavené trochu jinak? Mohou se stát pozoruhodným exponátem v muzeu zapomenuté a zaprášené předměty ze starých půd nad muzejními depozitáři? Vše záleží na kontextu a úhlu pohledu, na způsobu prezentace a vysvětlení – zde je přímý kontakt vědy a umění, viditelný v právě otvírané výstavě v Pavilonu Anthropos MZM, nabízející velmi široké pole pro rozvinutí imaginace.

(niv)